Smíchov

Rozmach elektrických drah a zvyšování počtu jejich vozů si žádalo stavby nových deponovacích kapacit. Zejména na smíchovské straně byla situace kritická. Košířská vozovna z roku 1902 byla poměrně malá a okolní zástavba neumožňovala její další rozšíření.

Vozovna na Smíchově Stará vozovna koňky v dnešní ulici Na Valentince byla sice v roce 1902 elektrifikována, ale elektrické tramvaje ji využívaly jen velmi provizorně od roku 1905 do roku 1914, kdy bylo rozhodnuto původní vozovnu zbořit. Jednání o novém pozemku v této oblasti se ukázala jako bezvýsledná a Elektrické podniky se rozhodly novou vozovnu vtěsnat na malý prostor původního pozemku vozovny koňky. Měla jen sedm kolejí ve dvou a třetině lodi. Dvě lodě byly tříkolejné a třetí, vtěsnaná k původní okolní zástavbě pozemku jen jednu. Deponovací kapacita činila 45 tehdejších dvounápravových vozů. Provoz zahájila 15. prosince 1915. Kapacita však stále nedostačovala a proto byla v roce 1931 zřízena odstavná kolej v přilehlé ulici. Svůj provoz ukončila 3. prosince 1937 v souvislosti se zahájením provozu zcela nové vozovny Motol. Od 1. října 1939 se do ní vrátil provoz v podobě trolejbusové linky W, jíž byla vyhrazena polovina zrušené tramvajové vozovny. Trolejbusy se v této vozovně udržely až do svého zániku - do 16. října 1972.